|
|
|
|
|
|
|
* 1976
MAXIM VELČOVSKÝ
|
|
|
|
Maxim Velčovský se narodil 17. září 1976 v Praze v rodině výtvarníka Josefa Velčovského. V letech 1991-1995 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. V letech 1995-2002 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru keramiky a porcelánu u profesora Šeráka. Již během příprav své diplomové práce si uvědomil, že nemá smysl pracovat na návrhu porcelánového servisu, jak původně zamýšlel. Důvodem byl fakt, že současný keramický průmysl nemá zájem zařazovat do výroby nové výrobky, tím spíše od začínajících tvůrců. Maxim Velčovský raději vytvořil kolekci bytových doplňků, které patří dodnes k jeho nejznámějším realizacím. První byla mísa ve tvaru České republiky, která přináší hodnotnou alternativu nevkusným suvenýrům, ale zároveň funguje jako plnohodnotný estetický objekt. V porcelánu odlitý plastový kelímek (ve stejné době přišel se stejným nápadem slavnější Marc Newson) měl vyzdvihnout nezaslouženě přehlížený tvar a zároveň upozornit na fakt, že současná fastfoodová generace po sobě nic hodnotného nezanechá, protože většina užívaných věcí je jen na jedno použití. Slavné Digi Clock vtipně kombinují nevkusný historismus, který zdobí většinu českých domácností, s futuristickým displejem. Porcelánový dort - svícen může pouhým zapálením svíčky přenést sváteční atmosféru oslavy narozenin do všedního dne. A konečně porcelánová holinka, povyšuje opovrhovanou obuv vesnických křupanů na luxusní vázu na květiny. Diplomová práce předznamenala Velčovského další tvorbu. Jako designér na volné noze pracuje především s převedením předmětů z původně odlišných materiálů do porcelánu a skla. Také rád pracuje s artefakty typickými pro předrevoluční období (matrjošky, busty komunistických vůdců, trabant). Glazovaný porcelán zdobí zlacením či sítotiskovými dekory z oblasti potravinářského a farmaceutického průmyslu či tzv. cibulovým vzorem, který se tak zprofanoval v období normalizace. Autor s oblibou dotváří či předělává již hotové objekty, ať už jsou to kýčovité porcelánové figurky, či designérské ikony, jako například odšťavovač od Philippa Starcka nebo židle Wernera Pantona, které použil při své nejslavnější architektonické realizaci, přestavbě interiéru kostela sv. Bartoloměje v Chodovicích. Za kontroverzní lze považovat ergonomicky tvarovaný laminátový kříž, jehož největší varianta o výšce 4,5 m je umístěna v kostele kněze Ambrože od Josefa Gočára v Hradci Králové. Výtvarník poukazuje na fakt že kříž, tedy interiérový doplněk křesťanských domácností neprošel za bezmála dva tisíce let své existence takřka žádným tvarovým vývojem. Maxim Velčovský se účastnil desítek výstav, jeho práce jsou zastoupeny v řadě muzejních i soukromých sbírek, například Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, NG v Brně nebo Mudac ve švýcarském Lausanne.
|
|
|
|