|
|
|
|
|
|
|
* 1946
ELFRIEDE JELINEKOVÁ
|
|
|
|
se narodila ve štýrském městečku Mürzzuschlag. Ještě jako žačka základní školy začala na vídeňské konzervatoři studovat hru na varhany a zobcovou flétnu, posléze se věnovala i skladbě. Jelineková má české kořeny, její otec Friedrich byl Žid českého původu, matka pocházela z vídeňské buržoazie. Komplikované vztahy s matkou, která Elfriede drezírovala a nutila ji věnovat se hudbě, byly zdrojem spisovatelčiných traumat. Otec pracoval za války jako specialista ve válečném průmyslu a unikl holocaustu, po válce však u něj propukla duševní choroba. Jelineková počátkem 60. let začala studovat divadelní vědu a dějiny umění, ale studium přerušila pro kritický duševní stav. V té době také publikovala první básně, sbírku Lízin stín. Koncem 60. let se také angažovala ve studentském hnutí. V roce 1971 dokončila studium hry na varhany a vznikly také její první rozhlasové hry. Od roku 1974 je vdaná za Gottfrieda Hüngsberga, který patřil k intelektuálnímu okruhu kolem režiséra Rainera Wernera Fassbindera. Pro Jelinekovou jsou typické hry s jazykem – až do 80. let psala převážně bez rozlišování velkých a malých písmen a s omezenou interpunkcí. Pozornost vyvolala pop-artovým románem s názvem Jsme volavky, baby! (1970). Faktickou prozaickou prvotinou Jelinekové je ale Bukolit – román k poslechu, který však vyšel až v roce 1979. Snaha provokovat se line celou Jelinekové tvorbou, klíčovým tématem je pro ni zejména sexuální zneužívání žen (romány Milovnice, Klavíristka či Slast). Stejně významná je její dramatická tvorba, v níž nesmiřitelně kritizuje poměry ve své vlasti (Burgtheater, Ruční práce, Motorest, Mračna, Domov, Hra o sportu, To nic, Malá trilogie o smrti, Dílo). Podle románu Pianistka vznikl v roce 2001 stejnojmenný film v režii Michaela Hanekeho s Isabelle Huppertovou v hlavní roli. V roce 1986obdržela E. Jelineková Cenu Heinricha Bölla, v roce 2004 hned dvě významná ocenění, a to Nobelovu cenu za literaturu a Cenu Franze Kafky.
|
|
|
|