Skip Navigation LinksÚvod > Napsali o nás > Kritiky > Nejprve trýznění, pak skvělá zábava
Lidové noviny

NEJPRVE TRÝZNĚNÍ, PAK SKVĚLÁ ZÁBAVA

 
Tvorba rakouského básníka Ernsta Jandla, jednoho z mistrů jazykového experimentátorství, zahrnuje i rozhlasové a divadelní hry, které autor psal od poloviny 60. let. Když před časem Jan Nebeský v Divadle Na zábradlí uvedl jeho text Z cizoty, byl to docela risk a očekávalo se, že inscenace bude lákadlem hlavně pro náročnější příjemce. A opět se ukázalo, že dramaturgická odvaha dokáže leccos posunout kupředu. Inscenace s otcem a synem Švehlíkovými a s Marií Málkovou efektně uvedla Jandla na české jeviště a po právu získala i cenu Alfréda Radoka.
Jan Nebeský se nyní k Jandlovi vrátil a v Divadle Komedie nastudoval jeho Humanisty z roku 1976 v povedeném a hravostí překypujícím překladu Zuzany Augustové. Režisér ale samotnému nastudování Humanistů – „konverzační hry o jednom dějství“ předsunul víc než půlhodinový scénický útvar složený z dalších textů. Tvoří jej mimo jiné záznamy telefonátů, které Jandl vedl se svým nakladatelem v polovině 90. let. Básník tehdy používal telefon jako jediné spojení se světem a nakladatel nakonec neodolal a hovory si začal zaznamenávat. Zápisy, které rovněž přeložila Augustová, sestávají nejen z pedantických Jandlových připomínek k vydávání svých děl, ale obsahují také postřehy a komentáře, které jsou stejně ironické, bizarní a groteskní jako jeho poezie. Kromě „telefonátů“ zaznělo ještě v první půlce Rekviem za Ernsta Jandla od Friederike Mayröcker v překladu Bohumily Grögerové. I když se na první pohled zdá, že doplněk by mohl být zajímavým kontrapunktem, konečná podoba tohoto exposé je bezradná a ze všeho nejvíc se podobá čirému trýznění těch diváků, kteří byli skálopevně rozhodnuti vydržet až do doby, kdy se na jevišti objeví Jan Kačer a Milan Stehlík coby protagonisté slíbené jednoaktovky. I tak nejméně třetina publika ze zadních řad zmizela. Monotónní předříkávání textu, který poztrácel kouzlo nonsensu, občas prořízl syrový řev deklamující umělkyně (Lucie Trmíková) a také drnkání či spíše ladění kytary, kterou třímal konceptuální umělec Václav Stratil. Vše bylo dostatečně atakující a náročné na trpělivost. Nedá se říct, že by Jandlově stylu tento Nebeského scénický happening nesedl, pouze nebyl k vydržení. Což ovšem možná do jisté míry také básníka charakterizuje, aspoň podle toho, jak se jeví ve své autobiografické hře Z cizoty.
Popravdě řečeno ti, kteří vydrželi, byli bohatě odměněni. Dva trumfující se aktéři, Jan Kačer jako první muž čili „univerzál nobelprofesor kapacita přes německý historie“ a Milan Stehlík coby druhý muž čili „velký němec a meze národ nobelumělec“ se střídavě naparují a střídavě si padají do náručí a potřásají si rukou při vědomí vlastní důležitosti. První muž v Kačerově podání vstoupí na jeviště v rozevlátém gestu a s dikcí, která duní patosem, důležitostí a oslněním vlastní osobou, a počne řečnit. Do duelu s ním souběžně vstupuje jeho protivník, pro kterého Milan Stehlík našel polohu hektického a bojovného vzteklouna, jenž ovšem vládne i značnou rozšafností. Oba mluví v infinitivech, novotvarech a zkomoleninách, kuriózně spojujících slova a výrazy. Řeč nabývá dalších významů, stává se sama o sobě nositelkou výsměchu tupému nacionalismu a pseudovlastenectví. Režie pak toto téma akcentuje v ironických detailech – náhle se zjevivší umělec z první poloviny bloumá po jevišti v trenýrkách, na nichž je rozesetý vzor hákového kříže. Třetí muž v kostýmu připomínajícím čarostřelce ohrožuje okolí lukem a šípy, aby se posléze proměnil v nácka. Také setkání obou „humanistů“ s těhotnou ženou (Ivana Uhlířová), která zprvu připomíná pannu Marii, vezme nepěkný, sprosťácký konec. Směšní hrdinové ve své nepřetržité klauniádě provádějí různé kousky: jeden druhého vede na šňůře, brečí si na ramenou, zpívají hymnu. Nabubřelou, tupost a duševní prázdnotu oba herci zprostředkovávají s jedinečnou plnokrevností a jejich výkony prozrazují téměř živelnou radost z inspirující blbosti figur. Je to robustní a šťavnaté herectví, které také vědomě a naléhavě interpretuje téma Jandlovy miniatury. Škoda jen, že režisér zřejmě nevěřil, že by takhle skvěle zahraná jednoaktovka divákům mohla stačit.
 
Jana Machalická, 25. ledna 2007, Lidové noviny

 
 

Klub

Divadlo Komedie, Jungmannova 1, 110 00 Praha 1, Tel: +420 224 222 484-5, pokladna: +420 224 222 734 PO-PÁ 12:00-20:00, SO-NE dvě hodiny před představením